Ici c'est Paris

Ici c'est Paris

27.06.2008

Každý, kdo sleduje alespoň trošku cesty našich odchovanců či reprezentantů, zajisté zaznamenal cestu Davida Rozehnala. Ten strávil dva roky v paříském klubu Saint-Germain. A jak tedy chutná fotbal v podání mistrů světa a Evropy z přelomu století očima fanouška Sigmy?

Protože je Paříž o něco víc z ruky než třeba Německo, je potřeba říct si něco o cestě. Doprava vyjde v cenovém rozmezí 1500 (autobus) – 9000 (letadlo). Je velmi dobré si zarezervovat let přes nízkonákladovou leteckou společnost několik týdnů dopředu, a může vás to vyjít o poznání levněji. Zpáteční let z Prahy se dá při troše štěstí sehnat i za dva tisíce. Jakmile budete ve francouzské metropoli, dostanete se ke druhému největšímu stadionu města Paříže linkou místního metra 9 směr Pont de Sevrés a vystoupíte na zastávce Porte de St-Cloud. Stanice je na pláncích označena nápisem Parc des Princes, nemusíte se tudíž bát, že přejedete.

Prvním krokem, když chce člověk jít na fotbal, je koupit si lístek. Ten stojí na každé utkání trošku jinak. Na utkání proti týmu Saint Etienne byla cenová relace od 40€ do 90€. Podařilo se mi sehnat lístky za 55€. Ke koupi lístku potřebujete doklad totožnosti, na lístku je vaše jméno. Pokud kupujete vícero lístků, je na všech vaše jméno. To znamená, že se za vaše přátele zaručujete. Dostane-li se do konfliktu se zákonem někdo známý, dostanete zákaz vstupu na stadion i vy.

Stadion Parc des Princes sloužil jako národní stadion do doby, než se postavil Stade de France. Kapacita je 48,712 sedících diváků. Zub času na něm nechal pár šrámů, přesto je to stadion nesrovnatelně kvalitnější než běžné české arénky. Pro lepší orientaci jsou tribuny pojmenovány. Hlavní se jmenuje Presidentielle, protější Paris a za brankami se nazývají Boulogne (jméno lesu poblíž stadionu) a Auteuil. V okolí stadionu jsou směrovky k tribunám právě podle jejich názvu.

Protože jsem nešel na fotbalové utkání v den nákupu lístku, začnu tedy popisovat události v den zápasu. Příjezd jsem si naplánoval hodinu a půl před utkáním. Vystoupil jsem o dvě stanice metra dřív s tím, že se najím v parku. Bohužel jsem si vybral špatný park. Protože každý výjezd ve francouzské lize je podstatně větší jak výjezd v Čechách, byli fanoušci ASSE (zkratka Saint Etienne) soustředěni právě v tomto parku. Nedalo se nic dělat, bageta se snědla cestou k fanshopu. Velikost fanshopu byla (na zahraničí) běžná, v podstatě stejná jako v Hamburku či Dortmundu. Vybral jsem si šálu a zaplatil. Cena šály je buď 12€ (letní) nebo 18€ (zimní). Na placení jsem čekal 25 minut, a tudíž jsem zažil policejní manévry, kdy pod dozorem policie přišli ke stadionu fanoušci hostů. Těžkooděnci rozdělili okolí na několik zón. Dvě zóny byly ultras domácích, jedna zóna lidé v obchodu se suvenýry a lidé na hlavní tribunu. Mezi zónama nešlo přecházet, což byl docela problém, měl jsem lístky na protější tribunu. Vše se asi po 20ti minutách uvolnilo a já mohl se prodírat davem směr můj vchod.

Lístky jsou na čárové kódy, tudíž pípnout a nechat se prohledat. Poté směr moje místo. Na lístku je krásně popsáno jak postupovat: PARIS I BLEU HAUT, tedy vlez vchodem Paris, jdi do sektoru I a nahoru do sekce Bleu haut (modrý nahoře). Při vstupu na ochozy vás podle momentálního stavu lidí v dalším úseku cesty k sedadlu zastaví pořadatel a poprosí ať vyčkáte. Poté si vás převezme další steward. V každém úseku vám zkontrolují lístek, nemělo by se tedy stát, že se někdo ocitne tam, kde nemá co dělat. Ačkoli mají Francouzi problémy mluvit jinak než francouzsky, pořadatelé rychle reagují na cizince v angličtině. Druhý pořadatel vás doslova dovede k místu, kam máte vstupenku. Pod sedadlem najdete barevný papír formátu A0 a „zpravodaj“. Musím přiznat náš vypadá lépe.

Na hřišti se ješte rozcvičovali hráči a stadion se začal plnit. Následoval odchod borců z Paříže do šaten. Ale ne přímou cestou jak u nás, ale směr kotel domácích, kde jim zamávali za velkých ovacích, a pak teprve šli do převlékárny. Domácí ultras jsou orientováni na tribunách za brankami (opravdu dvě skupiny) a fanoušci hostů v jednom z rohů. Asi minutu před nástupem začala choreografie na počest hráče Paulety, který se právě tímto utkáním loučil s klubem na domácí půdě. Následoval nástup aktérů na zelený pažit za velkého pokřiku „Le Parisien“.

Utkání začalo, mohl jsem začít srovnávat s naši ligou. Jakmile měli na nohou míč hráči ASSE, celý stadion pískal. Když získala míč PSG, začal hromový pokřik „Paris“ z hrdel všech domácích fanoušků, nejen těch skalních. Liga je založena na individualitě. I obránce se snaží udělat kličku. Hráči jsou techničtí. K vidění je hodně ztrát míče po samostatných průnicích. Čeští důchodci by asi zešíleli. Útočné akce se táhly přes střed zálohy, kde zásadně nepokrytý ofenzivní záložník přebírá balon a posílá jej do běhu útočníkům. Styl hry by se strašně líbil našim Brazilcům.

Obě skupiny ultras se snažily fandit, ale nejednotně, takže z každé strany bylo slyšet jiný pokřik. Pouze při standartních situacích se fandilo sborově. Brankáři musí být vzhledem k netaktickému bránění v pohotovosti celé utkání. Není tedy pro mě překvapení, že se v této soutěži vychytal náš reprezentační golman. První gól dostali domácí, a to po několikátém hrubém vysunutí pravého obránce dopředu, centru, závaru před brankou a dorážce v pokutovém území. Docela se divím kouči domácích, že svého pravého beka nestáhl. Ano, dopředu to bylo od něj dobré, doplňoval a běhal po lajně, ale vzadu tragéd. Druhý poločas byl ve znamení snahy o vyrovnání, které se nakonec povedlo. Gól obdobný tomu prvnímu.

Celkově utkání mělo šmrnc, pořád akce, individuální akce skrz tři hráče. Taktika jako by však neexistovala. Hodně je liga ovlivněna hráči s africkými předky. Docela dost bylo spálených šancí v pokutovém uzemí. Stejně jako u nás byl vidět nákop na útočníka. Nákopy však byly prováděny tak, aby forward dostal míč do běhu a ne jak u nás, kdy jej přebírá zády k brance.

Na utkání bylo 45350 diváků. Docela překvapením bylo, že fandili všichni, ale jeden pokřik moc dlouho nevydržel. Nejdelší fandění trvalo asi 20 vteřin, což je málo i na naši ligu. Určitě je francouzská liga zajímavá, méně založená na taktice. Není to nic pro naše důchodce, ale doporučil bych ji našim brazilským hračičkám, určitě by se prosadili. Je na každém, co se mu líbí, určitě by byla zajímavá liga, kdyby se česká taktika a kombinace smíchala s individuálním pojetím francouzské ligy.

Článek vyšel i na stránkách Sigma fans - Pozdrav z Francie: Ici c'est Paris